Do roku 2050 vzroste počet lidí ve věku 80+ na více než dvojnásobek. Role neformálních pečujících se tak stane zcela klíčovou.
Jak jim můžeme pomoci?
Potřebujeme změnu uvažování:
– Finanční kompenzace a cílená podpora za odvedenou práci.
– Poradenství a sdílení zkušeností pro snížení zátěže.
– Posílení kapacit sociálních služeb i rozvoj dobrovolnictví jako opory pro pečující.
V předchozím postu jsem psal o tom, že v Praze bude nutné do roku 2050 navýšovat kapacitu terénní osobní asistence v průměru o 60 000 hodin ročně. To ale nepočítá s tím, že už dnes kapacita nestačí – reálný nárůst by měl být spíše o 80 000 hodin ročně.
Dobrovolnictví je přitom v Praze zatím bez systémové podpory. Navrhujeme proto, aby město pro začátek vyčlenilo 10 milionů korun a zajistilo tak přes 30 000 hodin podpory ročně. Dobrovolnická pomoc vyjde levněji než sociální služba a zároveň uleví neformálním pečujícím.
Je čas přestat vnímat neformální pečující jen jako „rodinu, co pomáhá“. Jsou to klíčoví partneři systému, bez kterých to nezvládneme.
– předseda Jakub Fraj ze svého profilu na LinkedIn či Facebook.
