Začalo to nevinně a skončilo obrovskou vlnou solidarity.
Myšlenka naší pobočky v České Třebové byla zajistit roušky, kterých bylo nedostatek, pro naše „sousedy“ z panelových domů v oblasti naší kanceláře, a především našim uživatelům a jejich rodinám.
Přivezli jsme si na pobočku čtyři šicí stroje a postupně začali vyhotovovat rezervace na roušky, které se nám začaly hromadit jak v email schránce, tak telefonicky. Pečovatelky šily mezi péčí o pauze, která měla sloužit k jejich odpočinku. Kdo šít neuměl, pomáhal alespoň obkreslováním a stříháním látky.
To, co se spustilo pak, jsme nikdo z nás nečekal. Postupně se začali přidávat další lidé, kteří chtěli přiložit ruku k dílu. Pečovatelky začaly šít po večerech po práci, stále více lidí se s námi začalo spojovat, zda nepotřebujeme pomoci. Naše malá „soukromá manufaktura“ se více a více začala rozrůstat. Senioři, kteří už od nás svoje roušky mají, nám začali na pobočku nosit bavlněné látky, z kterých můžeme šít. Vyřešil se tedy náš počáteční problém s materiálem, který jsme v počátku šití museli zakupovat.
V současné chvíli tedy nešijí jen zaměstnanci naší kanceláře. K šití, stříhání, obkreslování se přidali další lidé. Tímto chceme poděkovat Jiřině Jansové, Jiřině Dlouhé, Ludmile Rašnerové, dárcům materiálu, švadlenkám, pekařkám, které nás zásobují dobrotami a dalším dobrovolníkům, kteří se s námi rozhodli zapojit do boje s nedostatkem roušek.
Děkujeme moc!
